V sobotu 22.4.2017 jsme uskutečnili každoroční pouť k obnovené mohyle…Sraz na nádraží byl na čas, takže Jízdenky jsme stihli bez problému. Nastěhovali jsme se na správné nástupiště, vlak už se blížil – a v tom nás překvapilo Kopýtko. Že jede také… Na jízdenku už nebyl čas, tak bylo rozhodnuto, že ji dokoupíme ve vlaku. A tím vznikl problém, protože paní průvodčí byla sice velmi ochotná, jenže ta její „kalkulačka“ na jízdenky byla nějaká nabučená nebo co – zkrátka do Svinova se to nepovedlo. Nápravu jsme udělali ve Svinově na kase (kde jsme čekali asi 10 minut) a rozdílová jízdenka byla na světě. Nejeli jsme dlouho a zase přestupovat – tentokrát v Kunčicích. A pak už tradá až do Frýdlantu.
Tam nás z vlaku vystupovalo moc, ale přece jsme si našli místečko na společnou fotku před výstupem. Na autobus do Malenovic jsme nečekali (stejně byly docela nacpané), to zvládneme.
Cestou obhlížíme přírodní krásy a jarní květenu (to jsme ještě netušili, jaké to bude dál po cestě). První zastávka na hřišti v Malenovicích = mokré zadnice z klouzačky. A první tatranky…
Potom se nám do cesty připletl „stánek se zbytečnostmi“ – čehož děti využili a přes nabádání nakoupili sliz (něco přece musí dovézt mamince a tatínkovi z výletu).
No a dále už začala nejvážnější část výpravy – skutečný výstup. A to zasněženou lesní cestou, po modré, kde to řádně klouzalo a moc dobře se nešlo. Zvládali jsme to ale s veselou, velcí se pořád chtěli objímat a potkávali jsme spousty kamarádů… a tak ani nevadila voda v botách a sem tam nějaký pád. „Kdy už tam budem?“ – na častou otázku jsme chlácholivě odpovídali, že brzy, že už jenom 2,5 kilometru. A dočkali jsme se. U rozcestníku nás čekaly účastnické lístky a „butonky“ z letošního výstupu, a s tím spojené další objímání. A pak už to bylo co by dup přímo k mohyle – je to tam moc krásně spravené a už tam nikdo nepadá… Skautská hymna, pak povídání, čeká a slovenská hymna, sněžení, svačina – a je čas jít dolů. To vám byla legrace. Klouzalo to hlavně, když jsme nechtěli, zadek byl jediná jistota… Ale k Bezručovi jsme dorazili živí a nezranění (i když ne zrovna nejčistší). A pak už zase se zpěvem na rtech do Malenovic, tam další pauza na hřišti (všechny bolely nožičky, ale nelezte po prolízačkách, když tam jsou) – no a zase šlapat. Nádraží se pomalu blíží a letos díky půlhodinové rezervě ráno máme 10 minut rezervu na nádraží. Letos my čekáme na vlak (a ne obráceně). Ještě na nádraží svačíme. Ale už se projevuje únava. A ve vlaku je hodná paní průvodčí. Očka se zavírají, nožky pobolívají. A je tu přestup – tentokrát Veřovice – šup ven, nastoupit do „osmsetdesítky“ a uvelebit se. Sloník se už těší na nádraží ve Studénce, kde dostane svůj sliz…
Sláva nazdar výletu – jsme tady. Rodičové čekají, tak jim předáváme trošku zamazané děti (ale prý to zase tolik nevadí, to se vypere) a my se už těšíme na další výpravu. Snad bude lepší počasí – ale kdo ví, vždyť nylo vlastně krásně a cestou dolů nám chvílemi svítilo i sluníčko (to doopravdické).
Několik dokumentárních fotek z výpravy :
*************************
V sobotu 22.4.2017 v 7:20 se sejdou na nádraží ti, kteří hodlají tvořit „hlavní voj“ poutníků ze Studénky. Do Frýdlantu pojedeme jako obvykle vlakem a na Ivančenu (jako obvykle) po svých. V loňském roce prodělala Ivančena výraznou změnu a tak ji někteří z nás uvidí poprvé v novém. O opravu se zasloužili především skauti MS kraje (včetně několika ze Studénky).
Předpověď počasí nevypadá ideálně, ale vzpomeňte si na předchozí rok, jak se navzdory předpovědím vyčasilo. Na druhou stranu mějte na paměti, že tam bude sníh. Tenisky tedy nebudou úplně nejvhodnější obuví.
Pro odvážlivce je tu k dispozici pozvánka:
a pro ostatní možná nějaké fotky, až se vrátíme.
Anebo odkaz na web Ivančeny, kde se zase dají dohledat informace o historii i současnosti mohyly, o dostupné literatuře atd. Mimochodem – v nabídce TDC je docela pěkná knížka, která mapuje celý dochovaný příběh vzniku Ivančeny.
Jezevec
552302786
Přidejte odpověď