V sobotu 12. března 2022 jsme spojili minulost v současnosti.
Navázali jsme na poslední část velké říše římské. V Evropě to začínalo vřít. Východní národy – především Huny – bylo potřeba brát vážně.
Je rok 450 našeho letopočtu a Hunové z východu mění tvář Evropy. Jejich velitel Attila obsazuje území za územím a nutí stávající národy k přesunům. My dnes sledujeme osudy dvou národů – Římanů a Vandalů. Celé putování začíná u školy kardinála Tomáška. Jenže – školy jsou dvě a tak chvíli trvá, než se sejdeme u té správné (nové, na náměstí TGM). A pak už na trase míjíme polorozpadlou strašidelnou hospodu, kde nalévají kostlivci, necháme projet ohnivého oře a hledáme místo pro překonání vodního toku. Tam podle staré mapy a azimutu hledáme nové území. Plnění úkolu je trochu ošizené (nedodržením podmínek cesty), nové sídlo ale nacházíme a začíná příprava na boj. Výroba ručních zbraní nějakou dobu trvá a není to tak jednoduché, jako ve filmu. Vrba praská, na luk se nehodí. Spíše javor nebo jasan. A je dobré mít v KPZ provázek. Na šípy jsou nejlepší rákosové stonky, ale zjistili jsme, že jdou použít i lodyhy z křídlatky a dokonce i urostlé stvoly suchých kopřiv. Sluníčko nachází velký pokřivený klacek – jeho nová nejoblíbenější zbraň (později ji při přesunech odloží jako nepraktickou, a nechává si jenom v ruksaku anténu z jívy (pro lepší příjem a aby zavazela Sloníkovi). Když jsme území vybydleli, pokračovali jsme opět podle průzkumnické mapy až k Lesnímu Jezeru (Černé moře). Tam jsme potkali domorodce, co se ztratili a poskytli jsme jim mapu. Snad se najdou. Také jsme se dostali do předbojové části – obě vojska dostala značení a během operace průchodu jezerem nesměla být spatřena, natož aby byly přečteny jejich identifikační kódy. Římani úspěšně zvládli cestu jako první (i za cenu mokrých bot, neboť povrch v bažinách lesního jezera i přes ranní mráz místy povoloval). Nakonec se všichni sešli na cestě „u sekery“ a využili krátký čas na občerstvení. Dále nám v cestě podle mapy bránila řeka Úkolem bylo tedy najít nejbližší most – to zvládli rychleji Vandalové, ale ukázalo se, že správný most – i když vzdálenější – je ten, ke kterému směřovali Římani. A právě u tohoto mostu došlo k rozhodující bitvě. Trojnožky označující území obsazené daným národem byly na obou stranách mostu. Velitelé zaujali stanoviště. Legie nebyly z nejpočetnějších, oběma vojákům byly zavázány oči a velitelé se pustili do boje. Římani až tak vášnivě, že jejich jediný legionář málem skončil v řece. Mezitím vandalové porazili trojnožku Římanů a tím zvítězili. Římský legionář se vzápětí vzmužil a neznaje ještě výsledku, pokračoval v útoku na soupeře. S pomocí nohou také porazil soupeřovu trojnožku – bohužel pozdě.
Pak podle doručené zprávy následovala náročná a dlouhá cesta na východ až k odbočce pod svahem. Oba národy už spolupracovaly jako jeden muž a tak když původní Vandalové zavětřili správný směr, strhli i porobené Římany a pokračovali podle mapy k místu hostiny na oslavu vítězné / prohrané bitvy. Na místě označeném na mapě nás očekávala Fí a spolu s ní jsme připravili půdu a rozdělali ohníček. Legionář Harry byl navýsost připraven – měl s sebou i 2 teleskopické opékáčky. A tak jsme napíchli polotovary z 87% masa, tepelně opracovali a zkonzumovali. Místo poledního klidu proběhla erozivní hra „Kdo vyběhne na strmý svah“. Díky tomu jsme získali dostatek materiálu na zahlazení ohniště.
Zpráva o smrti hunského velitele Attily, kterého našli ráno po svatební noci v krvi na kožešinách, a o jeho slavném pohřbu v rakvi ze železa, stříbra a zlata, oslovila syté jednotky, které vzápětí vyrazily hledat jeho bájný hrob na soutoku tří řek, ve kterém je (byl) mimo jiné i obrovský poklad. Místo soutoku jsme spolehlivě našli a po rozluštění zprávy dorazili ke stařičké vrbě u Oderské lávky. A podle map ukrytých pod kůrou stromu zbývalo najít to místo… Kdo ty mapy kreslil se neví, protože všichni otroci i stavitelé Attilova hrobu byli popraveni, aby nevyzradili jeho tajemství. Opravdu všichni? Po cestě nás ještě dohonil Baskervilský pes (do velikosti srovnatelný s teletem nebo monší krávou) a přátelsky na nás dotíral. Jakmile se objevil i jeho majitel, pochopili jsme, že to není tím, že by cítil ještě ty kvalitní buřty, co jsme snědli, ale že nám majitel něco chce. Bývalí Římani totiž ztratili svoji mapu a spolu s ní nám pán vnutil takový mobilek s ovladačem na psa. Tak ho dáme v pondělí na úřad do ztrát. Někdo má teď obojek bez ovladače. To však byla jenom odbočka. Mezitím legionáři našli co jsme hledali a poklad byl spravedlivě rozdělen mezi členy výpravy.
Hra skončila, teď už zbývalo jenom vrátit se na výchozí místo. Jak jsme přecházeli přes Mlýnku, uslyšeli jsme Sloníka, jak volá “toho chci!” – v ohradě tam stál úplně černý vraník a přátelsky si nás prohlížel. Občas dal sice uši dozadu, ale nechal se pohladit a nijak nám neublížil. A pak už jenom cesta ke škole. Na náměstíčku potom několikrát opakovaně “Tak čau” / “Ahoj” …
A když jsme to spočítali, tak jsme dnes zvládli necelých 15 kilometrů. Na Evorpu to není mnoho, nám to pro dnešek stačilo.
komix od začátku do současnosti
Tak zase příště
Závěrem? Počasí na jedničku, vůbec jsme se nenudili, něco jsme se naučili, našli jsme poklad, po kterém jiní hledači po léta bezúspěšně pasou a bolely nás nohy. Jenom škoda, že nás bylo méně, než v době římské. Ale snad se to už po kovidu zlepší.
Účastnický lístek
**************************************
V sobotu 12. března 2022 v 9:00 navážeme na přerušené dějiny.
Pokud tedy v ten den přijdete na sraz ke škole pana kardinála Tomáška, budete patřičně vybaveni a nebudete se bát začínajícího středověku. Čekají na vás roky 300 našeho letopočtu a výš. Kdo ještě nezná válečníka Attilu (= „tatíček“) zvaného Bič Boží nebo nemá jasno, proč nám po Vandalech zůstal nádech něčeho nedobrého, může se to dozvědět.
Jak tento bojovník zemřel se dodnes neví, ale prý to bylo ve svatební noc se svou 17. manželkou Ildico. V legendách se praví, že v Attilově hrobě je ukryt bohatý poklad. Zatím jej ještě nikdo nenašel (ten hrob).
Pozvánka vám napoví, co si vzít s sebou:
Nebude-li tedy deštivé počasí, na cestování po Evropě se začínajícím středověkem zve národ Hunů, který po dvacet let terorizoval celou Evropu (než i na ně přišla řada…)
Jezevec
552 302 720
Přidejte odpověď