Když jsme se v pátek 11. listopadu v pět hodin sešli, byla už tma. Chvíli trvalo než všichni dorazili, ale po chvíli jsme se museli přesunout ke smrku na spodní zahradě s hořící svíčkou. Tento na první pohled lehký úkol se však podařilo i přes poměrně nevětrné počasí jen málokomu splnit. Plamínky postupně zhasínaly jako na běžícím pásu. Většina tedy došla potmě. U smrku následovalo rozdělení do dvou skupin pomocí trpělivého závodu, při kterém bylo opět nejtěžším úkolem ochránit plamen vlastní svíčky – život. Po boji už některým kručelo v břiše. Týmům nezbylo nic jiného než najít suroviny na uvaření večeře. Ingredience byly ukryty v temných zákoutích zahrady. Nejúspěšnějším lovcem byl Harry, kterému se podařilo najít 4 z 5 ingrediencí. V klubovně jsme usoudili, že nejlepší bude, když oba týmy suroviny sjednotí a budou pracovat společně. Brambory, cibule, koření a buřt… Ano, bude to guláš! S ohledem na situaci jsme upustili od prvotního nápadu vařit na otevřeném ohni a rozdělali jsme oheň v kamnech. Práce se rozdělila tak, aby každý přiložil ruku k dílu (ne vždy se to ale povedlo). Zanedlouho už na rozpálených kamnech bublal a voněl plný hrnec guláše. Než jsme se stihli vzpamatovat byl ten tam. Povedl se jim. Po náročné přípravě a konzumaci večeře následovala krátká přestávka na deskovky. Nejvíce se ujal Bang a Blafuj, někteří si stihli zahrát i stolní fotbálek na chodbě. Pak ale v klubovně zhasla světla svítila jen lucerna. Předčítal jsem strašidelný příběh o poutníkovi a tajemném hostinci u hřbitova, kterého čekal nepěkný osud. Doslova se před zrakem staříka se zbortil. Zmizel hostinský i hosté, prorostl divokými rostlinami. Jako by se zřítil již před sto léty. V této atmosféře jsme se vydali po tmě do sklepa, kde byly objeveny poutníkovy vzkazy. Respektive čisté papíry, ty chytřejší však hned napadlo, že se může jednat o neviditelný inkoust a hned papír nahřívali nad svící. A taky, že jo! Postupně vycházely na povrch slova, věty. Ve vzkazu stálo, že se postupně musí po jednom vypravit na cestu k onomu zapomenutému hostinci. Přes prvotní strach se nakonec vydali a šťastně navrátili všichni. Vyprávěli, že se museli trmácet přes starou školu a hřiště, kolem hřbitova a kostela až zpátky do klubovny. Po příchodu všech se nachystaly žíněnky, karimatky a šlo se spát. Ráno jsme se posilnili marmeládou, vánočkou i topinkami. Sklidily se žíněnky i spacáky a šlo se na práci. Bylo potřeba pohrabat listí. Před kostelem se o to postarali už dobrovolníci v pátek. My jsme se teda vydali za kostel a na zahradu u klubovny. Šíp, Tuli a Páša se mezitím postarali o políčko. Netrvalo dlouho a vše bylo hotovo. Ti, kteří zůstali až do úplného konce se vyfotili před vzhledným kompostem. Dopily se poslední zbytky čaje, uklidila se klubovna, abychom už v 11.30 byli připraveni na odchod. Vše se stihlo jen tak tak. Samozřejmě by to nebyla akce bez nějakých ztrát a nálezů. Tentokrát se někomu podařilo v klubovně zapomenout hrábě.
Stromek
Přidejte odpověď